Itálie

Ve středověku se Verona těšila největšímu významu. Ostrogótský král Theodorich ji počátkem 6. století povýšil na královské město. Po Ostrogótech zde vládli Frankové, kteří odtud ovládli severní Itálii.

V roce 1263 začalo 127leté období vlády Scaligeriů. Jejich cesta k moci byla nemilosrdná a krutá. Vysloužili si přezdívky jako "mastino" (mastif) a "cangrande" (velký pes). Scaligeriové však přinesli městu, vyčerpanému sváry a nepřátelstvím mezi rody, mír. Ukázalo se, že byli poměrně spravedlivými vládci.

Dante Alighieri, který pobýval na jejich dvoře v letech 1301 - 1304, věnoval svůj Ráj, poslední část Božské komedie, Cangrandovi I.. V roce 1387 padla Verona do rukou Viscontiů z Milána. Cizincům - Benátkám, Francii a Rakousku náležela až do roku 1866, kdy bylo Benátsko připojeno ke sjednocené Itálii.

Amfiteátr ve Veroně, dokončený v roce 30, je největší na světě po římském Koloseum a po amfiteátru v Capue nedaleko Neapole. Dříve aréna pojala téměř všechny obyvatele starověké Verony a návštěvníci sem přicházeli z celého Veneta, aby shlédli bitvy a gladiátorské zápasy.

Amfiteátr se proto využíval k veřejným popravám, veletrhům, divadelním a operním představením a býčím zápasům. Po zemětřesení v roce 1183 přečkaly pouze čtyři z jejích vnějších oblouků beze škody. Vnitřní arkáda se 74 oblouky však zůstala beze škody. Amfiteátr je 139 metrů dlouhý a 110 metrů široký. Dnes aréna slouží k divadelním představením.

Práce na veronské katedrále byly zahájeny již v roce 1139. Bávštěvníci při vstupu procházejí románským portálem Nicola. Na vchodu jsou vytesány postavy rytířů Olivera a Rolanda s meči, kteří byli ve službe Karla Velikého.

Vedle nich stojí světci a šiřitelé evangelia. Dále v katedrále se potom nachází druhý románský portál s Jonášem a velrybou. Perlou interiéru je Tizianovo Nanebevzetí (1535 - 40) v první kapli.

Veronský hrad